Skutečné řeznické řemeslo se člověk naučí až v praxi

„Při práci s ostrým nožem musíte být opatrný. Ale když člověk chce, naučí se ten správný grif, a pak už jde bourání raz dva,“ říká Radim Říha, řezník z Globusu na Černém Mostě.

Radim nastoupil do Globusu na praxi už během střední školy. V řeznictví začínal před dvěma roky jako učeň, teď už tu pracuje pár měsíců jako zaměstnanec. Na bourárnu většinou přichází kolem šesté ranní. „Není to ale tak, že bychom vždy začínali a končili ve stejnou dobu. Přijdeme sice na určitou hodinu, ale pracujeme, dokud není hotovo. Někdy končím v jednu, jindy ve tři. Každý den je trochu jiný, a to se mi líbí,“ vypráví Radim, zatímco porcuje vepřové čtvrtky masa.

Než Radim začal pracovat v řeznictví, stihl si při škole ještě vyzkoušet praxi na jatkách. Sám ale říká, že to nebyla práce pro něj. Více ho totiž baví zpracování masa. A jaké byly jeho začátky na bourárně v Globusu? „Musel jsem máknout. Ve škole se totiž člověk naučí teorii, třeba jak kusy masa vypadají a jak se jmenují. Skutečné řeznické řemeslo ale zažijete až v praxi,“ vysvětluje. Zaškolení nakonec úspěšně zvládnul, a to i díky podpoře kolegů. 

„Uběhly jen dva měsíce, a už jsem uměl bourat celé prase, přední i zadní čtvrtě." 

Pochvaluje si Radim. „Naučil jsem se, jak maso čistit a jak ho připravit k prodeji. Už zkrátka vím, kam říznout.“ Zkušenější kolegové jsou tu pro něj dodnes. Když něco neví, nikdy se prý nebojí zeptat.

I když je Radim nejčastěji na bourárně, láká ho i práce na míchárně, kde se zpracovávají finální výrobky. Tady to chodí trochu jinak. „Člověk je víc odkázaný sám na sebe. Co si sám neudělá, to nemá. A když se pustí do práce se vší vervou – ne na úkor kvality – bude dříve hotov. 

Bourárna je oproti tomu hodně o kolektivu, tam je potřeba fungovat jako jeden tým,“ vysvětluje Radim. „Nikdo z řezníků ale nemá pevně stanovenou pozici. Každý pracuje na tom, k čemu se zrovna dostane, nebo na co má zrovna chuť. Vždy se domluvíme a rádi řekneme svůj názor.“